Staří lidé si zaslouží respekt, Odstraňování graffiti Brno

Ráda jsem vždy pomáhala lidem. Bylo pro mě tudíž přirozené vybrat si obor sociální práce, kde se potom lidem věnujete. Vždycky byl můj sen pracovat s lidmi. Nevěděla jsem však mezi kterou skupinou se rozhodnout. U nás v České republice bývaly opomíjené dvě skupinky. Tou první z nich jsou děti. Samozřejmě jsem s dětmi už dříve pracovala. – Odstranění graffiti

Starala jsem se sousedkám o děti. Pocházím totiž z početné rodiny, tudíž pro mě bylo přirozené starat se o mladší sourozence a od malička vypomáhat s výchovou či vařením pro ně. Už někdy během let na střední škole jsem si uvědomila, že se chci lidem skutečně věnovat. Nejen ve volném čase, ale i profesně.

Uvědomila…

Uvědomila jsem si tehdy, že mě to neskutečně naplňuje. A tudíž že moje studijní dráha se bude ubírat po těchto šlépějích. Studium mi šlo levou zadní. Během studia jsem absolvovala i několik povinných praxí v rámci studia. Máme je totiž povinné.

Jsou sice neplacené, ale člověk má alespoň dobrý pocit. Všechny mě bavily. Nevěděla jsem ale stále zda se rozhodnout pro děti nebo starší lidi. Po čase se mi však v hlavě docela rozjasnilo a došlo mi to. Jistě, obě tyto skupiny obyvatel jsou zanedbávány. Ovšem o děti se společnost přece jen zajímá více.

Pomáhají…

Pomáhají různým organizacím, dětským domovům či jednotlivcům. Například se pořádá veřejná sbírka na pomoc postižené holčičce a podobně. Přišlo mi však stále více, že na seniory nikdo nemyslí. Proto jsem se rozhodla, že to budu právě já, kdo jim bude pomáhat. Už během studia jsem se tedy zaměřila na pomoc důchodcům a seniorům.

Po ukončení studia byla tedy volba pro mé budoucí povolání jasná. Šla jsem na pohovor jako asistentka do studia důchodců. Na pohovoru bylo tehdy šest zájemců. Já byla ze všech nejmladší, s téměř nulovými zkušenostmi.

Když…

Když nepočítám praxi v rámci povinné stáže během mého studia. Pohovor byl poměrně dlouhý, čekala jsem přes dvě hodiny, než jsem konečně šla na řadu. Zpovídali mě poměrně dlouho. Vypadali však čím dál více nadšeněji a nadšeněji. Ptali se mě, jaká je moje motivace.

Pak se mě ptali, jaká bych zavedla nová vylepšení či opatření. Neváhala jsem jim hned přednést nějaké návrhy. Ostatně jsem si je i dopředu připravila. Já vím, asi si o mně říkáte, že jsem šprtka, ale já se holt vždy dopředu pozorně připravovala. A tak jsem z pohovoru odešla plna očekávání.

A víte… 

A víte co? Druhý den se mi ozvali, že mě přijali. Měla jsem neskonalou radost. No a už je tomu rok, co tu pracuji. A neměnila bych. Staří lidé si zaslouží hodně. Jen společnost jim moc nedává. Opravdu nemám ráda, když je někdo dehonestuje.

To se ostatně stalo nedávno i našemu domovu, ve kterém pracuji. Někdo ho totiž posprejoval hanebnými graffiti, která nejspíš měla pošpinit staré lidi a například jejich schopnost vyměšovat se a jiné zhýralosti.

Bylo…

Bylo nám z toho všem špatně a úzko. Nakonec jsem se nabídla, že někoho zařídím, ať to dá pryč. Našla jsem na internetu společnost A SERVIS LIPKA, s.r.o. Odstranění graffiti.

Měli samé kladné recenze.Tak jsem si řekla, že je objednám. A opravdu nelžou! Služby provedli přesně tak, jak uvádí na svých stránkách a možná ještě lépe. Graffiti bleskurychle a takřka perfektně odstranili. Nemám co vytknout!